Osteochondróza je degenerativně dystrofický proces, který obvykle začíná v meziobratlové ploténce a postupem času se zapojují i další části páteře.
Pokud je pulpozní jádro (funkcionální centrum meziobratlové ploténky) schopno absorbovat a udržet tekutinu, potom je „zdravé“. Když je ale výživa ploténky narušena, začnou se objevovat změny ve fungování páteře. Meziobratlové ploténky nemají cévy a plynulá výměna živin je zajištěna pomocí střídání zatížení disku během chůze. Například u lidí, kteří hodně sedí a nemají skoro žádný pohyb, buňky meziobratlové ploténky začnou trpět nedostatkem výživy a v důsledku toho ztrácí schopnost zadržovat tekutiny, „vysílí se“, onemocní a zemřou. Takto začíná osteochondróza.

 

Jenže tohoto procesu si v rané fázi vývoje málokdo všimne.  Počátky nemoci mohou být doprovázeny krátce trvajícími bolestmi nebo zvláštním pocitem v oblasti páteře. Obvykle tomu nevěnujeme patřičnou pozornost, protože nám to nebrání normálně žít a pracovat.
Časem začne meziobratlová ploténka „vysychat”, zpevňovat se a snižovat svoji výšku. V důsledku toho se narušuje synchronní práce ploténky a následně i biomechanika páteře jako celku. Dochází ke vzniku různých onemocnění páteře. Ta se projevují stálou a nesnesitelnou bolestí, která nás nutí vyhledat lékařskou pomoc.

 

 

pater2

 

Jak se bránit?

Bylo zjištěno, že jediným aktivním stimulátorem zásobování živin  meziobratlové ploténky je chůze. Výživa disku začíná po 15-20 minutách nepřetržité, klidné chůze, která by měla trvat 1,5-2 hodiny (pro dostatečnou denní dávku výživy disku). Tuto procházku nic nahradit nemůže! Žádné statické držení těla nebo zátěž páteře, tím jediným pravým je zátěž po určitých dávkách v podobě přirozené chůze.
Chůze pomocí trenažérů, např. běhacího pásu, není pro tento účel efektivní, protože to není pohyb v prostoru na určitou vzdálenost, při kterém svaly pracují jinak, a zátěž na páteř se rozděluje atd. Obecně platí to, že přírodu oklamat nelze!